Anotace k přednášce: Návrat domů - vybojování svrchovanosti nad celým Jeruzalémem v roce 1967
Po skončení dobrodružství v Sinajské válce se Izrael a jeho občané věnovali budování své země. Mnoho úkolů tuto zemi čekalo:
- bylo potřeba integrovat velké množství příchozích vyhnaných z celého arabského světa
- bylo potřeba pracovat na hospodaření s vodou,
- bylo třeba budovaT vědeckotechnickou základnu země
- bylo třeba posilovat armádu.
Jenže arabský svět postižený patologickou nenávistí vůči Izraeli se choval tak, že to v izraelské společnosti vedlo k tomu, že postupně došlo k pocitu rostoucího nebezpečí.
První si toho všimli politici a vojáci. Po nich se pocit ohrožení začal šířit i mezi obyvatelstvem.
Velkohubá výhružná arabská propaganda, nevratné kroky Egypta a jeho prezidenta a přímé vyhrožováním smrtí všem židům v Izraeli vedly k tomu, že přestože Izrael válku napřed nechtěl, nakonec se k ní rozhodl. Využil tak možnost, kterou mu vysloveně hloupé chování protivníků nabídlo.
Věřilo se, že Jordánsko zůstane s pažbou pušky u nohy a nebude potřeba boje na třech frontách. Nestalo se tak. Šest dní a pět nocí duněla děla, řvaly motory letadel, rachotily pušky a kulomety.
Těchto 6 dní z měnilo mapu oblasti a politické poměry na rozsáhlém území Blízkého a Středního východu.
Jedním z výsledků bylo i obsazení Východního Jeruzaléma a Starého města Jeruzalémského, Judey a Samaří. Stalo se tak po dlouhých 1835 letech od doby, kdy po prohraném druhém povstání Židů proti Římanům byl Izrael, jeho lid a víra téměř vymazány z dějin.
Fotogalerie
