Holešov: velký festival na malém městě

31. července 2023


Holešov mne nejspíš nikdy nepřestane fascinovat. Nevím, čím to je. Podobně hovořili i jiní návštěvníci festivalu židovské kultury, který se letos konal (věřte nebo ne) už po třiadvacáté a můžeme ho tímto jmenovat nejstarším festivalem židovské kultury v Česku. Takže nejsem sama.

Holešov je daleko, předaleko. Až u Zlína. Sousta hodin strávených za volantem nebo ve vlaku ale stojí za to. Městečko malebné, leč malé, přejdete kolem a kolem za pár desítek minut. Pokud minete to podstatné, nic moc ve vás nezanechá a rádi pojedete dál: nuda!

Pokud ale víte kam sáhnout a hlavně kdy a kde hledat, budete ohromeni stejně jako já.
Holešov totiž vždycky koncem července ožije na necelý týden vším, co se nějak týká židovství. Datum festivalu není náhodné: koncem července 1942 došlo v tomto tradičně židovském městě (na druhý pokus, prvnímu úspěšně zabránili místní hasiči) k vypálení druhé , tzv. Nové synagogy v Holešově. Organizátoři prvního ročníku si toto datum chtěli připomenout a bylo to.

Od té doby se možná spousta věcí změnila, mnohé ale zůstává neměnné. Festival stále dělají nežidé pro nežidy, čím dál častěji se ale objevují a do programu se zapojují i židé, a to nejen z Moravy. Každý ročník je jiný a má co nabídnout: přednášky, koncerty, workshopy, výstavy. Jedná se o poměrně malou akci, o to více mne fascinuje nadšení místních.

Sedím v restauraci na holešovském zámku, která každoročně během festivalu připravuje „židovská“ jídla, která samozřejmě nejsou košer, ale běžnému (nežidovskému) návštěvníkovi festivalu představí klasická jídla židovské kuchyně.

„Židovské brambory? Co to je?“ ptám se servírky.

„No to jsou brambory připravené na židovský způsob,“ odpoví.

Později zjistím, že se jedná o něco jako lečo smíchané s vařenými bramborami. Několik návštěvníků festivalu se mne na tohle jídlo ptalo a byli udiveni, že ho neznám: židovské brambory? Vážně neznáte? To tady frčí!

Bude to nejspíš tím, že k zámecké kuchyni mám jisté výhrady a nejsem jejím návštěvníkem příliš často. Rychle letím očima po jídelním lístku: další na řadě je židovský řízek.

„To je běžný krůtí řízek, ale maso se před smažením natře česnekem,“ zní odpověď. Aha. To mi ještě nikdo nevyprávěl.

Přitom vypráví místní děvče, které židy zná nejspíš jen z vyprávění o rabínu Šachovi, kterému naslouchalo ve škole a který zde v Holešově zemřel a jeho hrob vábí židy z široka daleka. Přesto se snaží, je milá a na požádání ochotně vysvětlí oddělování masa od mléka (v průběhu festivalu prý dodržují i v zámecké kuchyni), zná princip šouletu a ví, proč v kuchyni momentálně nedostanete vepřové. Za mne na maloměsto kdesi na východní Moravě neskutečný úspěch.
Který ovšem pokračuje, poodejdeme-li kousek od holešovského zámku a natrefíme-li na tzv. Šachovu synagogu. Prastará a zvenku naprosto nezajímavá budova vás donutí k úžasu, jakmile vejdete: dýchá a žije si naprosto svůj vlastní život. Je jako svět ve světě: jedinečná, ztracená, ale sama sebou. Cítí, uchvacuje, věří. Historie vás obejme a nepustí. Nebo alespoň mne nepustila. A to za ní jezdím už deset let. Hebrejské nápisy na stěnách, starodávná bima (jsme v synagoze ze 16. století), nádherné kování...nepřestává fascinovat.

A hned vedle, přímo v synagoze, se odehrává i program festivalu: vstup, cizinče, a uč se!

Přednáška stíhá přednášku nebo workshop, program je nabitý a v ničem si nezadá s jinými festivaly: přednášející jsou místní odborníci na historii i židovskou kulturu, střídají je ovšem židovští přednášející od Karlových Varů přes Prahu až po Olomouc: tento festival prostě spojuje: a to je na něm to úplně nejlepší. Spojuje židy a nežidy, odborníky i naprosto laické publikum.

Sotva máte čas dát si kávu nebo čaj, na večeři rychle někam poblíž, a už startuje další číslo programu: hřbitov, na kterém je pohřbený sám veliký rabín Šach a vábí tak mnoho příznivců z celého světa. Jdeme se podívat, teď je to dovoleno, o šabatu se to nesmí, návštěvníci jsou instruováni a automaticky vedeni k tomu, aby respektovali jinou (v tomto případě židovskou) mentalitu, což ve finále působí neopakovatelným dojmem: automaticky se ptají, zda je něco povoleno či ne, zda mohou to či ono…

Nejkrásněji spojuje samozřejmě hudba, a té je na festivalu vždy dost a dost. Tento rok přijeli (místní říkají dojeli) Weissovi alias Hoškovi, celá rodina, včetně dědečka, maminky, tatínka a čtyř dětí – vnoučat: prostě koncert! Synagoga byla narvaná k prasknutí a přála bych vám zažít to! Místní si o tom vyprávěli ještě druhý den v samoobsluze, ale to my samozřejmě necháme stranou, byl přece šabat.

Myslím si, že nic tak nespojí různé kultury jako podobný festival na malém městě. Troufnete si tipnout, kolik bude na takovém městě antisemitů? Já ano: méně než jinde. A o tom to je. Nebo ne?

 

Jana Žáčková, Plzeň

Kámen zmizelých za manžele Bergmannovi, Holešov čeká pietní akt

24. července 2023


Kamila a Alfred Bergmannovi a jejich tři děti patří k naprostým výjimkám, které se po válce vrátily z koncentračních táborů. Přesně před sedmdesáti lety, v lednu 1943, bylo z Holešova nuceně transportováno dvě stě sedmdesát dva židovských obyvatel, po více než dvou letech utrpení se jich vrátilo jen dvacet.Těm, kteří přežili, budou zítra 25. července před Šachovou synagogou symbolicky položeny „kameny zmizelých“. Na pietní akt přijede také vnučka manželů Bergmannových Eva Šašková se synem Petrem.

Otec Evy Šaškové, syn Kamily a Alfreda Bergmannových, přežil Osvětim vlastně zázrakem. Pamětníci vzpomínají na jeho vyprávění, že se na rozdíl od dalších čtyř sourozenců zachránil úkrytem v sudu. Rodiče s dvěma nejmladšími dětmi zůstali celou dobu v Terezíně, transportu na smrt se vyhnuli jen díky otci, který byl německý válečný veterán z první světové války.

Otec Evy Šaškové, syn Kamily a Alfreda Bergmannových, přežil Osvětim vlastně zázrakem. Pamětníci vzpomínají na jeho vyprávění, že se na rozdíl od dalších čtyř sourozenců zachránil úkrytem v sudu. Rodiče s dvěma nejmladšími dětmi zůstali celou dobu v Terezíně, transportu na smrt se vyhnuli jen díky otci, který byl německý válečný veterán z první světové války.

Kamila Bergmannová bohužel zemřela již tři roky po válce na selhání srdce. Bolest ze ztráty čtyř děti, které zahynuly v Osvětimi, byla příliš velká. Invalidní Alfred Bergmann zemřel o osm let později, v roce 1955. Následovala rekonstrukce synagogy, která přešla do majetku města Holešova a v roce 1964 byla otevřena jako památka.


Dana Podhajská, Holešov

Bima a schránka na tóru, jedinečnost holešovských památek stále překvapuje

18. července 2023


Stojí uprostřed synagogy a určitě ho nepřehlédnete. Bohatě kovaný altán, který ale altánem není. Mluvíme o takzvané bimě, vyvýšeném místě v synagoze, do kterého se vstupuje po schůdkách a ze kterého se čte svitek tóry a promlouvá rabín. Uvidíte ji ovšem málokde. Tento dnes již téměř nevídaný prvek uprostřed synagog si na území Česka prohlédnete ve Staronové synagoze v Praze nebo v Šachově synagoze v Holešově. Na letních toulkách po Evropě bimu najdete také v Krakově.

„Naše bima je původní z osmnáctého století a je skutečně vzácná. Kromě Prahy neznám synagogu, která by ji měla v originále zachovanou a je pro to jednoduché vysvětlení. V rámci modernizací synagog byly bimy v minulosti odstraňovány samotnými židovskými komunitami. Ty, které zůstaly, byly odstraněny v době socialismu, kdy synagogy začaly sloužit jiným účelům, třeba jako skladiště. Dnes na těch místech není nic, jen rovná plocha. Holešov toho byl naštěstí ušetřen,“ konstatuje správce a průvodce po holešovských židovských památkách Vratislav Brázdil.

Holešovská kovová konstrukce kolem bimy je ještě honosnější než zmíněné v Praze nebo Krakově. Železné ornamenty vyúsťují z osmihranného zábradlí a pod stropem se sbíhají do jednoho bodu v podobě měděné vázy s květy. Kromě toho, že při vstupu do modlitebny okamžitě upoutá vaši pozornost, ukrývá v sobě skutečnou raritu – skříňku na tóru. Tu Vratislav Brázdil už vůbec nikde v Česku nenašel a nenajde ji ani vyhledávač ve vašem počítači. „Tuto skříňku na tóru vidí poprvé i samotní Židé, kteří k nám přijíždějí,“ dodává holešovský průvodce.

Šachově synagoze se autenticita rozhodně upřít nedá. Genius loci vychází z dochovaných původních prvků po rekonstrukci v 18. století a jedinečnost památky podtrhuje. Jistě tomu napomohl fakt, že holešovská židovská modlitebna byla za socialismu jako jedna z mála zrekonstruována a otevřena pro veřejnost. Před strastiplným osudem přebudovat ji na dílnu či sklady ji uchránil objev tehdy nevídané výzdoby polského typu, kterou dnes už známe i z jiných synagog.

„Lidem ukazujeme nejen výzdobu a zmíněnou bimu, ale také třeba původní podlahy, dřevěné desky s modlitbami po obvodu stěn, což také není v synagogách vídané, nebo původní svatostánek,“ doplňuje průvodce.

Co se v Holešově naopak nedochovalo, jsou původní lavice. Paradoxně zmizely až v 60. letech kvůli obyčejné lidské chybě. Nahradily je jiné, samozřejmě dobově odpovídající. Dnes stejně jako všechno ostatní, co v Šachově synagoze můžete vidět, slouží nejen k modlitbám židovských poutníků, ale třeba také k posezení během přednášek, koncertů a šabatu Festivalu židovské kultury.

 

Dana Podhajská, Holešov

FŽK 2023 částečně v tichu, protíná jej smuteční den

11. července 2023


Festival židovské kultury Ha-Makom je stálicí holešovského letního programu, letos připravujeme již 23. ročník, který bude zahájen 25. července. Stejně jako každý rok, je i letos festival opatřen podtitulem a tematickým zaměřením. Letošní téma „Kudy kam“ vysvětluje průvodní slovo Achaba Haidlera: „Kudy kam - otázka, kterou si v životě klademe asi každý. A nejen, když selže navigace. Moderní doba a moderní dějiny s sebou přinesly nové výzvy. Pochopitelně i židům. Svobodný přístup k podnikání a dokonce i do politiky, a s tím spojené pokušení konvertovat.“

Festival židovské kultury si klade za cíl seznamovat veřejnost s židovstvím ve všech svých podobách, proto i letos připravujeme část odbornější, kdy se zájemci mohou prostřednictvím přednášek dozvědět více o životě Židů a jejich svátcích, část atraktivní, kdy návštěvníky s energií sobě vlastní Achab Haidler provede židovských hřbitovem nebo obřadně představí svátek šabat. Třetí částí festivalu pak je hudba a zábava, kterou bude letošní program obsahovat až v pátek a sobotu, o to zajímavější ale bude.

Podařilo se totiž do Holešova pozvat nejlepší slovenskou klezmerovou kapelu Pressburger Klezmer Band, která patří mezi přední představitele evropské scény world music. Kromě toho se mohou účastníci festivalu těšit na Big Band Holešov, tentokrát ve spojení s Janem Smigmátorem, nebo tradiční Koncert při svíčkách, na kterém bude znít židovská hudba pro dvě violoncella. Hudební vystoupení pak doplní Taneční soubor Hradišťan se scénickým zpracováním chasidských tanců.

Důvodem, proč budou koncerty pořádány až v posledních dvou dnech festivalu, je uctění historicky ustanoveného smutečního dne Tiša be-av. Devátý den měsíce av je považován za nejtragičtější den židovského kalendáře. Spolu s Jom Kipur jsou považovány za emocionální vrcholy židovského roku. Tradičně je tento den tím nejtemnějším a nejsmutnějším dnem v roce, drží se půst a nekonají se oslavy. Také o něm se bude na festivalu mluvit.

Festivalem se budou prolínat také připomínky dalších výročí, například 500. výročí první zmínky o holešovských židech, 130. výročí Nové synagogy, smutné výročí transportu „Cn“ nebo 75. výročí vzniku Státu Izrael. V souvislosti s tím pořadatelé věří, že do Holešova opět dorazí velvyslankyně Státu Izrael J. E. Anna Azari. Jelikož je židovství představováno komplexně, nebude ani letos chybět židovská kuchyně či jiné ochutnávky, výuka tanců nebo filmotéka.

Nad festivalem převzal záštitu ministr kultury Mgr. Martin Baxa a Velvyslanectví Státu Izrael.

 

Hana Helsnerová, Holešov