Zahrát si na FŽK je pro pianistu čest, říká virtuóz
Působivými díly židovských skladatelů nechal holešovský zámek rozeznít osmadvacetiletý lékař a pianista Michal Svoboda. Právě on vytvořil profesionální a nádhernou hudební kulisu k zahájení Festivalu židovské kultury. Díky jeho přednesu „ožil“ Felix Mendelssohn Bartholdy nebo Erwin Schulhoff.
Ve velkém sále zámku Michal Svoboda předvedl vášeň, kterou je možné přenést do hudby. A ta vášeň ho provází už od dětství.
„Na klavír hraju od devíti let. Začalo to jednoduše tak, že kdykoli jsem někde viděl klavír, tak jsem na něj chtěl hrát, ale to bohužel nešlo, protože jsem nevěděl jak,“ popisoval s úsměvem hned po odehrání skladeb při zahájení festivalu mladý lékař.
Od malička rodiče prosil, aby mohl hrát, a ve třetí třídě základní školy se dočkal. Rodiče ho zapsali do základní umělecké školy a pak koupili i klavír. Potěšilo to také jeho dědečka, který byl lidovým muzikantem a Michal se tak stal prvním virtuózem v rodině.
Dá se tedy říct, že jste k vážné hudbě inklinoval už od dětství?
K hudbě obecně, ale hlavně k vážné.
Máte oblíbeného skladatele?
To se v průběhu let mění. Měl jsem období, kdy jsem zbožňoval Skrjabina a Rachmaninova, teď mě zase přitahuje Bach a Beethoven.
Vystudoval jste medicínu a zároveň konzervatoř…
A nejsem zdaleka jediný. V době, kdy jsem byl na studiích já, tak jen na naší fakultě studovali nejméně čtyři studenti konzervatoř a jedna studentka dokonce AMU. Jsou ale i další fakulty a další hudební školy, takže možná nás nakonec bylo třeba i víc než deset.
Jste víc umělec nebo lékař?
Dnes večer, když hraju, jsem víc klavírista, zítra ráno budu víc ortoped.
Jak se Vám tedy dnes hrálo?
Je tu krásný sál a úžasná akustika, rád bych si to někdy zopakoval.
Pro zahájení festivalu jste si vybral skladby židovských autorů. Bylo z čeho vybírat?
Podařilo se mi vybrat program pro dnešní večer, ale na druhou stranu světových skladatelů zas tak moc není. Z nejznámějších jsem našel tři. Hrál jsem skladby, které znám a mám je rád už z dob studií.
Je o Vás známo, že cvičení berete vážně a usilovně…
Ano, jediné, co mě vlastně omezuje, je bolest zad. Dělám si přestávky na jídlo a „na záda“, jinak jsem ale skutečně schopný cvičit celý den. Hraní mě totiž naplňuje. Když zrovna nejsem v nemocnici, tak hraju a popravdě – na ostatní zájmy už mi moc času nezbývá. Rád sportuju, ale vyjde mi jen občas chvilka.
Máte vztah k židovské kultuře?
Mezi pianisty je spousta hráčů židovského původu a tohle byla pro mě i proto výzva. Zahrát si na festivalu židovské kultury je obrovská čest a pocta pro pianistu.
Kde ještě vás lidé mohli vidět a slyšet?
Letos jsem měl významný koncert 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, uváděl ho sám pan děkan, hrál jsem před všemi profesory fakulty a byla to pro mě ohromná pocta. Co se týká budoucnosti, dostal jsem nabídku zahrát letos v říjnu při slavnostní ceremonii výročí rekonstrukce holešovského zámku.
Jinak během studií jsem organizoval charitativní festival koncertů s názvem Na vlnách inspirace. Pronajali jsme si sál, hrál jsem já a mí spolužáci a výtěžek jsme věnovali na diatábor pořádaným dětským diabetologickým oddělením pediatrické kliniky Fakultní nemocnice Motol. Podařilo se nám vybrat peníze na dobrou věc a hlavně mě potěšilo, že projekt pokračuje dál. Mladší ročníky po mě převzaly organizaci a to mě strašně potěšilo. Projekt nyní vzkvétá a mám z toho fantastický pocit.
Zdroj: www.holesov.cz
Autor: Jana Rohanová